Tomíci za Žižkova, konkrétně kluci a holky z oddílu TOM S.T.A.N. si opět v červenci užívali další tábor na tábořišti v jižních Čechách nedaleko Blatné. Co se ale na táboře dělo letos? To budete koukat!

Byli jsme tři týdny jak ve snu! Ale vážně! A to všechno díky Kamilovi – bezdrátovému lapači snů, který jsme si zakoupili hned na začátku tábora od prodejců Hynka a Reného, zástupců firmy DOPOX. Je to trochu zmatené? Asi ano, a jak by ne, ze sna jsme se vrátili teprve před několika dny. Vezmeme to tedy trochu ze široka.

Staňáci na začátku prázdnin odjeli opět na táborovou louku k Bělčicím, letos to bylo již tuším po sedmadvacáté a vůbec netušili, že se jim bude celý tábor zdát. Když se jim totiž hned na začátku snažili vnutit dva podomní prodejci lidově nazývaní „šmejdi“ jakési výrobky firmy DOPOX, netušili, že to je začátek velkého dobrodružství. Odmítli nabídku omšelého hrnce i blechami přecpaného spacáku a málem odmítli také nabídku stroje na zhmotnění snů … zkrátka tomu nevěřili. A jen díky neustálému vnucování prodejců Hynka a Reného si bezdrátový lapač snů KAMIL na jednu noc vyzkoušeli. A hle! Zhmotněná obří postel byla jasným signálem, že ten stroj prostě musí mít! No a když kromě postele našli také zhmotněnou zprávu se žádostí o pomoc přímo ze snové říše, neváhali ani vteřinu a začalo se jim zdát.

 

A tak Staňáci každé ráno přistupovali ke Kamilovi, kterého večer před tím natáhli a doufali, že jim zhmotní nějaký hezký sen. Snění podporovali každý večer konzumací PIŽISU (pilulek pro živé sny) a díky ve stanu pověšeným snolapkám se sny zhmotňovaly. A jaké sny! Začali sice ne úplně úspěšně, zhmotnila se jim totiž škola, ale poučeni několika diktáty, si další dny nechali zdát příjemnější věci.

Během snění se ocitli třeba mezi piráty, přetahovali se o banány s Mimoni, vstoupili do války dvou mimozemských civilizací, v Kamilovi také zhmotnili ne úplně přívětivé zombie, balónem cestovali do Afriky, plavili se jako trosečníci na vorech a když jim přišlo, že toho mají už dost, vysnili si třeba dovolenou u moře…

 

Bylo to pestré, ale zároveň tajemné, protože Kamil skrýval každé ráno jiný sen … jeden den například Staňáci strávili na vlnách duhy s jednorožci z planety Lukuma. Všichni kterým se zdálo o jídle způsobili, že na Staňáky útočilo obří jídlo a nechat se sníst pytlíkem těstovin není žádný med, že? Když si v závěru přišli na své i všichni masožraví a ulovili obřího mamuta, zdálo se že mají vyhráno. Leč stále scházel poslední klíč od brány do říše snů, kde byl již nějakou dobu zavřený vynálezce KAMILA Arnošt Mráček.

 

A tak se jednotlivé skupiny Staňáků utkali i s posledním zhmotněným snem a to tmou … byl to boj, veliký, dlouhý, ale úspěšný! Když se strhla závěrečná tahanice o poslední klíč, který střežila černá ovce, nebe se zatáhlo, vítr se zvedl a my jsme cítili, že jsme skutečně již blízko … I čtrnáctý klíč byl na světě a nám nezbývalo již nic jiného, než odemknout bránu a to se nám povedlo! Arnošt byl volný! Naši úspěšnou snovou misi jsme zakončili na obří hostině a bylo nám dobře!

 

Mezi sněním si každý ze Staňáků obstarával svou ohrádku s ovcemi a berany, které pravidelně distribuoval bača tábořící na nedaleké salaši. A když jsme i ovce obstarali, pak jsme se jen váleli na obří posteli, která táboru vévodila. Vlastně je třeba ještě zmínit, že Staňáci kromě snění a válení také hodně jedli, přikrývali se střídavě do pláštěnek a slunečních brýlí, sem tam jezdili do nemocnice do Strakonic, občas se i vykoupali a to někdy i v teplé vodě, kulhali, zpívali s kytarou i bez, točili spinery, pořád něco luštili, hráli deskovky, nemohli otáčet hlavou, měli nepořádek ve stanu a občas i pořádek, slavili několikery narozeniny, potkávali se s Hynkem a Reném, nosili čepičky, na rozcvičce někdy i tančili, jedli PIŽIS a měli se během těch třech týdnů báječně!

Za všechny Staňáky

Ondra Šejtka

Fotografie z tábora budou pomalu ale jistě přibývat v naší fotogalerii.

 

A kdybyste se o nás chtěli dozvědět více, tak se podívejte na www.tomstan.cz